primitivů vidělo tyhle stránky!
8. 3. 2007, 20:52
V jedné třídě, kde učím pouze jednou týdně výtvarnou výchovu, je jeden ŠPERK. Jmenuje se ŠPERKA a patří k těm nejšílenějším žákům naší školy! Postrach všech. Každá hodina je díky němu velmi originální! Dnes se předvedl hned v úvodu. Chtěl se omluvit, že nemá pomůcky (klasika). Cituji jeho slova: "Paní učitelko, chci vám říct, že do výtvarky mám dnes úplný HOVNO!" No, co bych si bez tohoto klenotu počala?:)))
7. 3. 2007, 22:08
Stačil jeden ultrazvukový pohled na naše mimuško a chmury jsou pryč!:)
6. 3. 2007, 19:37
Poslední dva dny jsou plny emocí. A vše se motá kolem mého Fiátka Modráska.

Včera pomohl odvrátit začínající astmatický záchvat (naštěstí jen nějaká lehčí podoba) u jedné žačky. Zapomněla si doma stříkátko (či jak se jmenuje tato věcička) a v tělocviku to na ni přišlo. Shodou okolností jsem měla volno, takže jsem s ní jela domů, aby si poskytla první pomoc. Rodiče pro ni prý mohli přijet až za hodinu! Nechápu! Ředitel s ní z nějakého prazvláštního důvodu také jet nemohl. Odpovědnost hezky hodil na někoho jiného. Byla jsem ráda, že jsem mohla pomoci. Ovšem až po "akci" jsem si přehrála všechny scénáře, které se mohly udát...

No a dnes pro změnu další, mnohem psychóznější scénka. V klidu si jedu po práci a nekonečné poradě domů. Byla jsem v Hulíně, předjížděla jsem stojící auto a opodál v protisměru zastavilo jiné auto. Ve chvíli, kdy jsem ho míjela, z něj vyběhl malý klučina. Na poslední chvíli jsem se mu vyhla a v šoku zabrzdila téměř na chodníku. Krve by se ve mně nedořezal. Klepala jsem se, jak ratlík. Kluk beztarostně zaběhl do obchodu a jeho matka, řidička toho auta, zajela o pár metrů dál, asi k jejich domu. Ničeho si samozřejmě nevšimla. Prý mě viděla, ale myslela si, že její syneček zůstal stát a počkal, až přejedu. To už jsem přes slzy ani neviděla. Klučina se u nás mezi tím objevil, jako by se nic nestalo. S brekem jsem odjela...HNUS!

Nosím v sobě život a jeden jsem málem zničila...Nevím, jak bych žila s vědomím toho, že jsem někomu ublížila? Že jsem někoho zabila?

Co je to za nástrahy? Znamení? Jde o nějakou zkoušku, zda obstojím jako matka? Nevím. A vůbec mi z toho všeho není dobře...
27. 2. 2007, 23:04
Už jsem zdravá (snad mi tento stav pár dnů vydrží) a mám jarní prázdniny, čehož je třeba využít. Takže zítra vyrážíme na rodinnou dovolenou. Přítel, Geninka, mimi a já, jen Nikoleta zůstává doma se zásobou zrní. No dovolená, to zní trochu exoticky! Zkrátka se chystáme na pár dnů na chatu na Vysočinu. Čekají nás procházky( sluníčko snad bude přát), krb, zkrátka klid a pohoda bez rušivých elementů jako TV a PC. Vlastně se jedná o naši první regulérní dovču, doposud na ni totiž nějak nebyl čas. Takže jsem zvědavá, jak nám tato změna prostředí prospěje!
25. 2. 2007, 21:52
Už je to venku! Tina bude opět asi trochu jiná. Primitivní Tinu au pair vystřídala primitivní Tina učitelka a teď se pomalu ale jistě rodí nová poloha - primitivní Tina matka. Čekají vás nudné příspěvky o plenkách a kašičkách:)))
Zatím však jen mini postřech o stravování v těhotenství. Asi jako u většiny těhulí se u mě střídají fáze nechutenství a žravosti. Nenávidím zápach ledničky, tu směsici vůní či spíše smradů. Fuj! Otvírám ji zásadně s ucpaným nosem. Dobroty a pochutiny, které jsem dříve měla ráda, teď nemůžu ani cítit, jiné věci jsem jíst začala. A nyní se vám vyzpovídám. Dokonce jsem už třikrát za tu dobu tří těhotných měsíců vzala do úst i maso!!! Neuvěřitelné! Já, která asi deset let jedla občas pouze rybu! A teď mě najednou z ničeho nic přepadne chuť na maso a neusnu, dokud ho nedostanu:) Dvakrát jsem si dopřála kuře, což by se ještě dalo pochopit. Ovšem dnes jsem hřešila neomluvitelně - padla půlka klobásy! Kdyby mi to někdo řekl před půl rokem, vysměju se mu. Ale co se dá dělat - mimi sojóvým masem neobelstím:)
21. 2. 2007, 14:27
Jaro je tu:) Foto a jedna malá, ale velmi významná a úžasná aktualita z mého, tedy našeho života...Our primitive baby is on the way:)
16. 2. 2007, 16:21
Njn, já vím. Nikoleta se už okoukala. Chtělo by to nový příspěvek. Chtělo by to oživit galerku. Je fakt, že pár věcí se událo. Ale něco zásadního? Počkejte, chvíli si o tom budu přemýšlet...
20. 1. 2007, 21:25
Nevíte, co si dát k nedělní snídani? Zde předkládám jeden osvědčený "Tina tip" - vánočka s čajem a křečkem. Zaručený příjemý start do nového dne!
14. 1. 2007, 11:16
Všechny víkendové plány musely stranou. Už ve čtvrtek mi nebylo nejlépe. Hrdě jsem však ještě v pátek šla do práce (škola by beze mě jistě nefungovala). No a včera ráno jsem si to už zamířila na pohotovost, dostala jakýchsi pilulek a kapek a teď se tu v horečnatých stavech povaluju v posteli. Pěkně si to ten bacil načasoval - zrovna když mám uzavírat prospěch a chování za první pololetí. Uf, nějak mě těch pár písmenek vyčerpalo. Zatím čao! Snad je vám lépe než mně!
11. 1. 2007, 19:23
Mám za sebou asi rok a půl pedagogické praxe, kterou doprovází dost smíšené pocity. Denně se přesvědčuji o tom, že se mám ještě co učit a, a také, jak nedokonale mě na mou profesi vybavila VŠ. Co je mi platné, když vím, jak dětem vysvětlit, co je to podmět a přísudek, když ale tápu v otázkách první pomoci? Co je mi platné, že vím, jak psát a nepsát nový vzdělávací program pro školy, podle něhož se bude od příštího roku učit? Ve chvili, kdy se vám složí mladá holka k nohám a vůbec na vás nereaguje, jsou vám všechny podobné hovadiny na h....Myslím, že by mělo být naprostou samozřejmostí, aby všichni učitelé prošli nějakým výcvikem první pomoci. Bohužel samozřejmostí to není. Nevím, jak dlouho u učitelování zůstanu, ale asi se budu muset po podobném výcviku poohlédnou sama. Nevím, jak bych se smířila s tím, že kvůli mé nevědomosti někdo umřel...

-1- | -2- | -3- | -4- | -5- | -6- | -7- | -8- | -9- | -10- | -11- | -12- | -13- | -14- | -15- | -16- | -17- | -18- | -19- | -20- | -21- | -22- | -23- | -24- | -25- | -26- | -27- | -28- | -29- | -30- | -31- | -32- | -33- | -34- | -35-