primitivů vidělo tyhle stránky!
30. 10. 2007, 13:42
Jak jste si jistě mnozí v kalendáři všimli, dnes mají svátek všichni Tadeášové a tedy i náš Týda. Od své mamky a taťky dostal parádního páva Emila, ať má na co čučet, když frčí v kočárku. Jde o takovou textilní hračku od firmy Lamaze (nabízí skvělé věci pro děti, samozřejmě za "skvělé ceny"), z různých látek, různých barev, vydává nejrůznější zvuky. Přesně jak to mám ráda a jak se to snad bude líbit i synáčkovi! Brzy už zjistí, na co má ručky a bude si s Emilem i hrát. ... Posledncíh pár dnů jsme kromě bolení bříška bojovali s jakýmsi ekzémem či co to bylo, ale zdá se, že už to mizí, a hlavně už se Tadík začíná i smát! Zatím jsou to jen vteřinové úsměvy, ale i to je velmi příjemný protipól dosavadního pláče....Když jsem do porodu mluvila o tom, že nemám čas, nevěděla jsem, co to je nemít čas! To člověk pozná až s dítětem. ... Taky až teď začínám pociťovat bariérovost našeho světa, respektive zatím více méně našeho města, ale neočekávám, že jinde je to o mnoho lepší. S kočárkem se prakticky nikam nedostanete. Buď narazíte na schody, na úzké dveře či na jinou překážku. Naštěstí pokaždé se objeví na podobně postižená maminka, která ráda pomůže, protože ví, že příště bude potřebovat pomoc ona.
15. 10. 2007, 18:11
Trocha oživení mimi a mami apdejtů a tichá podpora kolegy Efy :) Myslím, že není třeba kometáře, zasvěcení vědí.

Obrázek vás měl ještě kamsi odkázat, ale přiznám se, že to bylo nad mé síly!
12. 10. 2007, 09:11
Měsíc utekl jak voda či spíš jak mateřské mléko a s Týdou dnes slavíme jeho první "narozeniny", jeho první měsíc. Zatím se mu na světě moc líbí - hlavně baštění a spaní. Jen to bříško by ho mohlo přestat trápit! Pokroků udělal za ten krátký čas moře, jsem zvědavá co přinese druhý měsíc...Já mimo jiné zjistila, že člověk si snadno vystačí i s jednou rukou, to když na druhé usíná prcek :) I updaty se tak dobře píší!

10. 10. 2007, 14:13
Tělem i myslí jsem plně zaneprázdněna naším Týdou. Nezbývá mnoho času na televizi a podobné výplně volného času. Ten totiž momentálně jaksi nemám. Maximálně občas mrknu na zprávy a v pondělí na "můj" seriál Hraběnky :) Co však sleduji je třebíčská kauza s výměnou dětí. A stále tomu nerozumím. Nehápu, jak je možné, že když matka i otec vidí své dítě těsně po porodu, navíc si ho i fotí, tak si o několik hodin nevšimnou, že jim přinesli uplně jiné mimčo. Myslela jsem si, že většina mimin je si velmi podobná. Ovšem od narození našeho prcka vím, jak se velmi liší. Tadeáše bych už v porodnici mezi ostatními miminky určitě poznala. Mé obavy v tomto směru byly naprosto zbytečné. Je tedy fakt, že v době, kdy jsme pobývali v porodnici, tam převažovaly holčiččky, takže pokud by nám přinesli jiné dítě, jistě bychom si toho rychle všimli :) Celá situace s výměnou je naprosto šílená, jako vystřižená z nějakého filmu, a jsem ráda, že nás podobný zážitek nepostihl.
29. 9. 2007, 18:59
Malý spí, tak rychle pár řádků. Asi dost nesouvislých. V hlavě toho teď moc chytrého neudržím. Jsem v zajetí kojení a přebalování. Zbyňa už nastoupil zpět do práce, takže já se teď snažím nějak zkoordinovat péči o Tadouše a Gendu, na péči o mě moc času nezbývá, vypadám jak cácorka. Musím ale říct, že babičky se činí, nadšení z vnuka je neopouští a pomáhají, jak jen můžou. Genda je zase skvělá hlídačka - každou navštěvu pečlivě prověří a po celou dobu z ní nespouští zrak. A návštěv chodí požehnaně! Někdy je to trochu únavné, ale na druhou stranu, je příjemné poslouchat, jak rozkošné a hodné miminko máme :) Návštěvy totiž většinou Tadeáška vidí ve chvíli, kdy spinká jak andílek. Nejsou svědky nočního putování z ložnice do kuchyně s plačícím uzlíčkem v náručí. Mimochodem - člověk si připadá tak bezmocně, když ten drobeček brečí a něco vám tím říká a vy nevíte co... Mimino by se mělo narodit s manuálem k obsluze:) Ale je fakt, že by člověk přišel o to velké dobrodružství při seznamování se s malým tvorečkem, který byl ještě dodedávna vaší součástí. On je vlastně stále a už vždycky bude vaší součástí, jen je to teď jiné než v těhotenství. Každý den se učím něco nového a mnoho nového se toho o sobě také dovídám. A co teprve ten náš prcek! Co ten už udělal během těch pár dnů, co je mezi námi, za posuny! Je to fascinující!!!...Klíží se mi zrak, jdu využít chvilky, kdy malý ještě spí a taky asi zadřímnu. Brzy se totiž náš nenasyta bude dožadovat své ňamky....No a závěrem ještě jedna momentka - takto to teď u nás vypadá ráno, v poledne, večer, zkrátka furt:)

19. 9. 2007, 20:38
Největší starostí všech teď je, jak vlastně malému budeme říkat. Nechápu, proč to někdo řeší?! Vždyť Tadeáš je tak variabilní jméno - jednou může být Tadeášek, pak zas Tadýsek nebo Tadík nebo Tadouš nebo... Prostě to už neřešte a až nás potkáte, oslovte našeho prďolu, jak je vám milé :)
19. 9. 2007, 20:17


Tak toto je náš malý princ Tadeášek :) (O jeho existenci vás již pohotově informoval Efa). Spokojeně se sluní ve své postýlce po příjezdu domů z porodnice, která nás v pondělí propustila ze svých spárů. Teď už je všechno jen a jen na nás, sestřičky v nedohlednu, což má své plusy i mínusy. Ale všichni tři se držíme statečně - zvládli jsme první koupání, bojujeme s ublinkáváním a bolením bříška. Hlavně si ovšem vše báječně užíváme! Stále s úžasem hledím na to bezbranné stvořeníčko, nemůžu uvěřit tomu, že ještě nedávno byl v mém těle. Už jsem zase dojatá :) Hormony v šestinedělí člověkem pěkně mávají. A to nejen mamkou, ale i taťkou, který byl mimochodem u porodu naprosto fantastický, bez něj bych to asi nezvládla. Děkuji ti:)
29. 8. 2007, 15:27
No a ještě z jiného soudku. Rozptýlení mi přináší řešení našeho budoucího bydlení. Zatím přebýváme v podnájmu, malém, útulném, i s mimoušem se to tu bude zvládat, ale není to naše a není to na stálo. Klasický problém řady lidí. Už kdysi v únoru jsme se dohodli na tom, že se vrhneme na dřevostavbu, kterou vybudujeme na pozemku, nynější zahradě, nedaleko Kroměříže. Kamarád nám udělal studii domu dle našich představ a já už se naivně viděla, jak do konce roku bydlíme. Naivka! Vše se neuvěřitelně táhne. Chvíli trvalo než si na nás udělal čas projektant, pak zase trvalo než jsme dostali všechny vyjadřovačky kvůli plynu, elektrice, atd. Mezi tím jsme si alespoň ujasnili, jaká firma nám dům postaví. No a už jsme si říkali, že teď "jen" budeme čekat 2-3 měsíce na stavební povolení. Jenže se objevila další komplikace. Vodu a elektriku jsme měli kousek táhnout přes pozemek našeho souseda. Byla by to nejjednodušší varianta. Mysleli jsme si, že se nějak domluvíme, ale nedomluvili. Takže nezbývá nic jiného, než vše řešit přes město, protože vše tedy bude muset vést přes jejich pozemky. A to jsou další papíry a další čekání...Takže domečku krásný - zatím papapaaaaa...
29. 8. 2007, 14:46


Jak vidíte, jsme stále 2 v 1 :) Nacházíme se v 38. týdnu a mimoušovi břicháčovi i mně je fajn. Mimouš si vesele pokopkává, ale ven se zatím netlačí. Jednou týdně si teď chodím poslechnout jeho srdíčko na monitor (kardiotokograf) - dvacet minut ležíte či sedíte, kolem břicha máte pás a sondu, která sleduje, jak pracuje srdíčko miminka, a také zaznamenává případné kontrakce. Poněkud laický popis celého úkonu. Otázkou je, zda jsou tato vyšetření nutná, když se cítím dobře a nepřenáším...Ale nejsem přliš vzdorovitý typ, takže poslušně konám, jak mi doktor řekne...Na druhou stranu je milé nejen v sobě miminko cítit, ale ho i slyšet. Musím říct, že jsou to tedy pěkné rány! A když vedle leží ještě jedna mamina, a obě srdíčka takto hlasitě bouchají, vzniká velmi zajímavý hudební set :)...V posledních dnech už nikde netrajdám, nýbrž připravuji věci pro mimi. To máte: peřinky, deku, zavinovačku, dupačky, plenky, kbelík na koupání, šátek na nošení miminka,... Je toho mraky. Hromadu věcí jsem různě podědila, ale i tak padne na to nejnutnější pro mimi spousta peněz. Už aby přišlo porodné!:)
5. 8. 2007, 20:56
Prázdniny a nyní již mateřskou dovču si vyplňuji nejrůznějšími většími či menšími popojížďkami po ČR. Po dvou letech, kdy jsem léto trávila většinou v zahraničí, je to příjemná změna a zjišťuji, o co všechno jsem byla až doposud ochuzena. Máme tu tolik parádních míst! Nedávno jsem ostudně pozdě objevila rodinné kouzlo Filmové školy v Uherském Hradišti (do Varů se už nepoženu), pak jsem pobyla na chatě nedaleko Velkého Meziříčí (procházky se psem, grilovačka, houby), no a tento víkend jsme pro změnu vyrazli se Zbyňou (Gendu jsme tentokrát ušetřili našich cestovatelských choutek) do Českého Krumlova. Zčásti kvůli městu samotnému, kde si připadáte skoro jako v pohádce, ani davy turistů vás příliš neotravují, a zčásti kvůli Keithovi Harringovi, jehož výstava tu teď probíhá. Vjemy zrakové jsme si ještě obohatily pohledem na malebné jihočeské rybníčky a vesničky a samozřejmě jsem nezapomněla na své chuťové buňky a musela jsem si dát pravého jihočeského kapra (pochutnávala jsem si na něm s iluzí, že ho před chvíli vytáhli z vody...). Krátký, ale jinak prima víkend!
I s mimušákem bříškovcem se toho dá dost stihnout. Jsem ráda, že mi (nám) je dobře a že nemusím trávit poslední týdny na lůžku. Zbývá nám pět týdnů v jednom těle! ( Neuvěřitelné, jak to těhotenství letí.)


-1- | -2- | -3- | -4- | -5- | -6- | -7- | -8- | -9- | -10- | -11- | -12- | -13- | -14- | -15- | -16- | -17- | -18- | -19- | -20- | -21- | -22- | -23- | -24- | -25- | -26- | -27- | -28- | -29- | -30- | -31- | -32- | -33- | -34- | -35-