primitivů vidělo tyhle stránky!
27. 9. 2005, 14:16
Den volna pred mnou! Hura! Desi me, ze budu cely zivot zit od prazdnin k prazdninam. Ale to je asi udel vsech pracujicich - zivot od vikendu do vikendu. Jen ja jsem si na to jeste nezvykla.
Po dnesni prochazce se 6.B mam dost. Nedokazu si predstavit, ze s timto "stadem" pojedu na vylet.
Vzpominate si na scenku z filmu S tebou me bavi svet, kdy se jedno z ditek vydalo na prochazku ve snehu v backurkach? Me s mou tridou take bavi svet! Dnes dopoledne jsme meli cvicny poplach, coz pro mne znamenalo vzit tridni knihu a odvest zaky do bezpeci na hriste. V papucich, na prezouvani neni cas (horelo). No a na hristi jsem zjistila, ze jeden muj zak vypochodoval pred skolu bez backurek, v ponozkach:) Backurky si totiz zapomnel doma a nedoslo mu, ze si mel jit o prestavce pro boty (o poplachu vedel predem). Co na to rict?:)))
16. 9. 2005, 15:16
Nektere prispevky se s odstupem casu stavaji naprosto marnymi, zbytecnymi, nejradsi bych je vygumovala...Mam za sebou prvni tyden v novem zamestnani. Uf. Hned prvni den jsem vyfasovala radu velice dulezitych funkci. Krome toho, ze jsem tridni a ucim mimo jine napr. cestinu, tak jsem se stala metodickou prevence (co to proboha je???):), mam spolupracovat na projektech UNESCO a mam na starosti nastenky pred reditelnou:) Ted se mi to zda pomerne legracni, ale kdyz jsem na svem novem pracovisti behala z jedne tridy do druhe, neustale se nekde ztracela, neco zapominala, tak mi moc do smichu nebylo. Dnes jsem se radeji vyzbrojila trikem RESPEKT, abych mela aspon nejaky:) A vite, ze se stale nosi kokina pro spoluzaky a pani ucitelky, kdyz ma nekdo narozeniny? Tot asi vse. Musim vsechny zazitky a prozitky nejdrive pres vikend vstrebat a hlavne nabrat novych sil. Bude jich treba.
Jen me mrzi, ze jsem v prehrsli novych starosti nemela cas napsat alespon miniprispevek o mem "putovani" Brazilii a po Brazilii. Snad to jeste napravim.
16. 8. 2005, 11:11
Zacina se ve mne probouzet cestovni horecka. Dnes se mi napriklad zdalo, ze nase letadlo pred pristanim zhorelo...Asi bych se ted nemela divat na zpravy...Dnes poresime posledni zalezitosti jako opalovaci kremy a slivovicu a zitra vyrazime smer Brazilie. Juch:) Stale tomu nemuzu uverit. Myslim, ze mi to cele dojde, az budeme zpet a budeme si prohlizet fotky. A pak si teprve uvedomim, ze jsem TAM byla:)
Jinak vcera jsem se seznamila s pani duchodkyni, ktera bydli v byte pod nami. Srazila jsem se s ni na schodech. Chtela jsem na ni udelat dojem, slusne jsem ji pozdravila, usmala se. Pani mi to stejne "oplatila". Ihned na me spustila, ze kvuli nam nemuze spat, protoze ji neustale dupeme nad hlavou. Neslychane! Nazorne mi predvedla, jak mame chodit. Mame se sourat jako duchodci:) (Nic proti nim samozrejme.)
My se ted tedy budeme 3 tydny sourat po Brazilii a mila pani muze v klidu vyspavat! Boa noite:)
12. 8. 2005, 14:21
Ano, prvni update z CR. Uz skoro tyden se na nej chystam, psat je vskutku co, jenze doma furt NEKDO blokuje komp:) Prijezd jsem oslavila prijmne po tyngltanglovsku. Behem toho vikendu mi jiste odumrelo rada bunek mozkovych ( zejmena diky neunavnym poustecum), coz asi neni dobre zrovna pred zahajenim ucitelske kariery. Ale myslim, ze cela akcicka byla dost vypecna, i kdyz trosku destiva, a dekuji vsem organizatorum za jeji zorganizovani! A tim jsem vstoupila do dalsi etapy sveho zmateneho zivota. Pocatky jsou ve znameni stehovani do Zlina a zarizovani minibytu (je to boj,pratele!). Dalsi maxikrok nastane 1.zari (tedy vlastne pro me az 12., kdy se vratim z dovci a vlitnu primo pred lavice). A dnesek to je kapitola sama pro sebe - s muzem uzavirame jedno spolecne desetileti a soucasne otevirame dalsi. Je dost zvlastni byt (a nekdy take nebyt) s nekym deset let...Rada bych se tu rozepsla o vsech pozitivech i negetivech naseho vztahu jenze musim na pole vyoravat brambory:) Takze aspon neco pro mou drahou polovicku - Filipku, mam te moc rada:)))XXX
4. 8. 2005, 12:48
Posledni den a noc v Holandsku. Slzy zatim neronim. Osobne ci telefonicky uz jsem se asi se vsemi rozloucila a doufam, ze se zejmena s nekterymi nevidim naposled! S rodinou uz se intenzivne (u vina) loucim od nedele - narocne... Mela bych neco naspat na vikend, ale nejde to, v poslednich dnech spim dost spatne. Ani to vino nepomaha... Jeste nakoupit posledni suvenyry - syry a stroopwafle a muzu zmizet... Ten "nejhezci" suvenyr mam ale na noze. Vcera jsem s "nasi" (dnes to tak jeste muzu rict) malou Florine vedla zajimavy minirozhovor o tom, proc dospeli tak malo breci. Proc jsem nebrecela, kdyz jsem spadla z kola (eh nebylo k tomu daleko), proc jeji maminka nebrecela, kdyz pred 2 dny spadla ze schodu. Snazila jsem se ji nejak vyvestlit, ze my dospelaci (a asi spis vice zeny) vetsinou nebrecime, kdyz mame zlomenou treba ruku, nybrz kdyz nam nekdo zlomi srdce...Moc to nechapla a ja vlaste taky ne. Ale vsem preji, at je slz co nejmene...Tak toto je asi muj posledni holandsky update. Od zitrka vas budu oblazovat svymi postrehy z CR! A nektere jiz zitra na Tynglu! Tesim se moc:)
1. 8. 2005, 12:03
Posledni tyden v Holandsku...Stale jsem natesena na sve dalsi kroky zivotem, na novou praci, na to ze konecne zacnu bydlet sama, ale najednou se ma odjezdova euforie zacina trosicku stirat vedomim toho, ze opoustim misto, kde jsem se sice asi nikdy necitila uplne "doma", ale kde jsem stravila skoro dva roky sveho zivota a ktere mi urcite nejakym zpusobem prirostlo k srdci...Asi si rikate, co to tu zase placam a resim. Po tech vsech nekonecnych stiznostech na me "postaveni" au pair, bych mela byt rada, ze uz odsud v patek zmizim. Ano jsem rada, ale...
Vcera jsem mela rozluckovou party s mou holandskou rodinou. Vzali me a me dva kamarady na veceri do prijemne restaurace, velice zive (diky hojnemu poctu deti), ktera kdysi davno fungovala jako plynarna a doposud si zachovala svuj vice ci mene puvodni interier. Mam takova mista rada... Ale i kdyby se party konala doma, bylo by mi to fuk, ocenila jsem, ze si na me nasli cas...Fajn vecer. Jen chvilemi jsem se citila tak nejak pokrytecky, kdyz jsem naslouchala tomu, jak se mnou byli spokojeni a jak jsem byla uzasna:) a pri tom jsem vedela, ze to neni az tak pravda, ze jsem, zejmena v poslednich mesicich mela jen krucek k tomu, abych se tu na vse vykaslala a zmizela, coz oni samozrejme nevi. Ale poslouchalo se to dobre:)))
29. 7. 2005, 21:40
Motani se v zacarovanem kruhu toho, co clovek udelal a neudelal a co mel udelat jinak a jindy a nebo vubec, je nekonecne. A unavne. A hlavne asi dost zbytecne. Tak proc se v tom nekdy tak placam?
28. 7. 2005, 21:21
Mam za sebou dost intenzivni tydny, v nichz jsem se snazila propojit praci s navstevou mych milych dusi spriznenych, Lenule a Ivet. Bylo to...Jedno adjektivum nestaci. Snad bohate? Zazitku, prozitku, poznatku plno, pro obe strany...Ani nevim, proc se tu pokousim neco vypismenkovat, kdyz jedine, co ted chci a potrebuji, je sprcha a postel...Ceka me posledni tyden v A'damu... Zvlastni!
25. 7. 2005, 22:42
Za poslednich par dnu se udalo tolik prijemnych, ale take bohuzel neprijemnych veci, ze si vam musim postezovat, ci mozna spis postesknout.
Asi je to tu toho na me nejak moc, jsem prepracovana ci co, znavena, nevim. Zkratka vse zacalo minuly tyden, kdy me v patek kousl depresivni a frustrovany kralik. Taky ty posledni dny, vlastne mesice uz moc nedava. Jen jsem mu davala zradlo a hup a uz byl zahryznuty v mem malicku.
V sobotu jsem si myslela, ze jsem pokazila nove dvere v nove kulne. Nastesi se dnes ukazalo, ze jsem jen nepochopila, coz neni az tak prekvapive, jejich zabezpecovaci system.
V sobotu vecer jsme si s kamaradkou, ktera me prijela na par dnu navstivit a rozptylit a probrat se mnou vsechna zivotne dulezita temata, udelaly pohodovy piknik na zahradce. Pohodovy do te chvile, nez jsem zjistila, ze jsem nas tam jaksi taksi uveznila. Nevsimla jsem si totiz, ze v nasem nedostavenem dome nejsou na dverich z vnejsi strany kliky. A samozrejme jsem byla bez telefonu, bez klicu. Ale bylo teplo, bylo vinko, bylo neco na zub. Tak nas to tak moc netizilo. A nakonec se tato zdanlive neresitelna situace vyresila hrave. Zednici tam meli zebrik, diky nemuz jsem prelezla branku a a zasla si k pani domaci pro klice.
Tresnickou na dortu se stal dnesni den. Po nekonecnem rozhodovani, zda v desti jet ci nejet na kolech do centra, jsme s kamaradkou vyjely a diky mne daleko nedojely. Docela nehezky jsem spadla, hlavou se narazila do odporne provizorni betonove cyklostezky a lehce si pohmozdila jak hlavu,tak nohu. Otres mozku snad nemam, nevim, zadne trvalejsi nasledky to snad nezanecha (vzheledm k tomu, ze jdu ucit). Kazdopadne jsem mohla dopadnou hur. A myslim, ze tato lekce prisla prave v cas. Na to, ze jsem "poseroutka" a mam v sobe plno strachu, tak na kole jezdim jako blazen a na jizdu samozrjeme vubec nemyslim. Takze mi to asi patri. Jsem zvedava, co mileho mi prichysta den zitrejsi!:)
21. 7. 2005, 08:58
Cely zivot delam vsechny veci jinak nez by se melo, tak nejak naopak a otravuju tim zivot nejen sobe, ale asi i jinym. Nevim, kde se tato nepekna tendence ve mne bere, ale obcas me dost... Tak napriklad uz jen to, ze se ve svem veku, kdy se me kamaradky vdavaji a plodi deti, placatim dva roky na holandske placce. No a ted si zase dost krkolomne vyrizuju pas. Ponekud pozdeji jsem zjistila, ze do Brazilie je potreba pas platny nejmene 8 mesicu. Coz muj nynejsi pas neni Takze jsem si asi dost zbrkle jela vyridt pas na ambasadu do Haagu a ted netrpelive cekam, zda az se za 14 dnu dostanu do CR, bude na me muj novy pas cekat na urade v Kromerizi. Doufam! Jinak nebude vizum a tudiz ani Brazilie. Ale tento katastroficky scenar si zatim radeji prilis nepripoustim....

-1- | -2- | -3- | -4- | -5- | -6- | -7- | -8- | -9- | -10- | -11- | -12- | -13- | -14- | -15- | -16- | -17- | -18- | -19- | -20- | -21- | -22- | -23- | -24- | -25- | -26- | -27- | -28- | -29- | -30- | -31- | -32- | -33- | -34- | -35-