primitivů vidělo tyhle stránky!
10. 3. 2006, 13:28
Na konci března se naše škola zapojuje do projektu Noc s Andrsenem. Pro dětičky na jednu noc, z pátku na sobotu, připravujeme různé srandy jako zpívání, výtvarné dílny, bál, noční průvod s baterkami a dojde samozřejmě i nocování ve škole. Zvažovala jsem, které své žáčky do této akce zapojit. Aby mě přes noc nepřivedli do kriminálu. Dnes už se mi zželelo i mých milých zlobivců a rozdala jsem jim také přihlášky. A jeden žáček (šesťák) mě uklidnil: "Nebojte se, paní učitelko, já tam nikoho nepřefiknu.":))) Zas mám o starost míň.:)
10. 3. 2006, 07:16
Musím sem rychle něco plácnout, ať tu tak neční ten depresivní příspěvek. Ale jinak jsem naprosto v pořádku, nebojte:) Máme tu krásný zasněžený jarní den, víkend před námi, co víc si přát?
9. 3. 2006, 13:12
Kolikrát se ještě budu muset ztrapnit, znemožnit, zesměšnit, než pochopím, že už mě nemiluje? Kdy tomu bude konec?
Včerejší den žen se u mě odehrával v jakýchsi podivných pocitových sinusoidách. Skončil, tím, že mi bylo blbě ze mě, ze všech, z celého světa. Hnus! Vím, že se rouhám, když říkám, něco takového. Život ještě ukáže... Jiní by si mohli stěžovat a nestěžují. Jako ženy ve včerejších dokumentech na 30dkg svobody. Já nemusím chodit do mikve, ani na chemoterapie, tak proč je mi tak bídně?
8. 3. 2006, 13:34
Dnes zdravím zejména všechny ženy! Máme svátek! Tak doufám, že si tento prosluněný den hezky užíváte! Přeji vám, ať se k vám dostane když ne kytka, tak alespoň úsměv od vašich nejbližších. Ať už vašeho partnera (vlepším případě) či kamarádky(nouzovka), to je jedno. Protože si to myslím zasloužíme. Být ženou je krásné, jsem ráda, že jí jsem, ale je to taky zatraceně těžké. Ve všem. Přesvědčuju se o tom každý den. Od chvíle, kdy jsem zjistila, že mám něco co kluci nemají:) Jen si vezměte biologickou stránku "věci". Ideální je prý mít dítě kolem 25. Eh! Mám pocit, že dnešní doba to nějak znemožňuje. Ve třiceti najednou zjistíte, že jste bez muže a tudíž i bez dítěte. A každým rokem se šance na otěhotnění snižuje. Chlapi toto bohužel řešit nemusí. Oni vůbec nejraději NEŘEŠÍ nic, hlavně že jsou v POHODĚ...Nedávno byl na toto téma - plodnost, neplodnost - článek v Mladé frontě. Vůbec na mě nezapůsobil optimisticky. Asi se budu muset smířit s tím, že jediné děti , které mě budou obklopovat, budou ty ve školních lavicích:)...Stop! Je Mezinárodní den žen a pro takovéto myšlenky tu dnes není místo. Snad až zítra:)
6. 3. 2006, 15:45
S úsměvem jsme vstoupili do nového týdne. Tedy alespoň já jsem tak učinila. I když musím říct, že lépe mi bylo o víkendu v Brně, kdy já jsem seděla v lavici a poctivě jsem si zapisovala všechna moudrá slova. V prvním semestru jsme se "babrali" ve vývojové psychologii a teď jsme se vrhli na psychologii osobnosti. Dělali jsme si několik testů a výsledky byly velmi zajímavé (vlastně bych se měla jít rovnou léčit:)). Kromě toho nám náš pan profesor dával různé rady do života - např, pokud se chcete zbavit svého partnera, je dobré koupit si tvarůžky, nechat je řádně uležet, pak se jimi lehce potřít a začít se tulit ke svému "miláčkovi". Úspěch je prý zaručen! Pan profesor je velký vtipálek!
Ovšem mnohem zajímavější byl blok taneční terapie! Moc si na podobné srandy nepotrpím - hupsat někde před davy lidí, to není nic pro mě. Tedy pokud nejsem posilněna nějakým povzbuzovačem:) Ale tentokrát jsem si to taneční běsnění výborně užila. Nevím jestli to bylo lidmi kolem mne, či hudbou či úžasnou ženou , která nás vedla, to je asi jedno. Zkrátka jsem se cítila skvěle i po pouhých 4 hodinách spánku. Taneční terapii se asi nikdy věnovat nebudu, táhne mě to spíše k výtvarné činnosti, ale jsem fakt ráda, že jsem si tím prošla. A vřele vám podobnou zkušenost doporučuji!
Tento týden se konečně ve Zlíně zase něco děje. Od zítřka tu probíhá festival dokumentárních filmů 30dkg svobody, takže snad mi to mé školní povinnosti dovolí a mrknu alespoň na nějaké večerní představení.
Zatím dovi!
3. 3. 2006, 10:14
Předevčerem jsem konečně díky vypůjčeným sluchátkům mrkla na "šílené příběhy" s mým oblíbencem Trojanem. Hned v úvodu mě tam pobavila rada, jak dostat zpět partnera, který se s vámi rozešel. Žádné,kytky, večeře a podobné hovadiny, nýbrž máte ustříhnout vašemu ex vlasy a povařit je v mléce, usušit, a teď si nejsem jistá, jestli je sníst nebo co . To bych ještě dostudovala. Nemáte s tím někdo zkušenost? Funguje to?:) Vůbec to byla zajímavá (nejen) partnerská povídačka. Škoda že takových "šílenců" není více!
1. 3. 2006, 14:23
Březen - za kamna vlezem. Tak šupky hupky! Ať vám něco neuteče:)
28. 2. 2006, 14:17
Po týdenních popojížďkách z města do města jsem zpět v robotě. Nevím, zda jsem po prázdninách (tedy studijním volnu) mimo více já nebo děcka. V hlavě plno dojmů, ale i otazníků. Z Prahy jsem si jako suvenýr přivezla Brouka v hlavě. Všem zhnilým Pražákům toto představení doporučuji. Určitě se pobavíte!
Včera jsem omylem sedla do špatného trolejbusu, čehož jsem ale nakonec využila a šla koupit dárek mamince k narozeninám. Knížku. A samozřejmě jsem neodolala a koupila jsem si dárek i sobě. Jen tak. Málokdy totiž dokážu odejít z knihkupectví s prázdnou. I když jsem téměř bez peněz. Jsem hrozná, já vím.
A i odsud mám pro vás jeden typ. V sekci pro děti jsem objevila kouzelnou knížečku Oslovi, která vypráví o jednom oslím páru. Ihned se mi vybavil jeden osel, kterému by se tato "odborná publikace" náramně hodila, a říkala jsem si, že by bylo vtipné dát mu ji. Ale pak jsem se ptala: proč? A nenašla jsem žádné rozumné protože. Takže jsem ji tam nechala - třeba pro vás.
Zítra jdu s žáky na Harryho Pottra a Ohnivý pohár:) Můj první Harry! Konečně alespoň částečně doplním své mezery ve vzdělání.
Pěkný update ve stylu včera, dnes a zítra:) Co říkáte?
17. 2. 2006, 13:59
Ač jsem si ráno řekla, že se ničím a nikým nenechám vytočit, jsem teď nechutně vypruzená. Žádného žáka nechci celé prázdniny vidět. Vlastně celé studijní volno (učitelé nemají prázdniny):) Jsem asi přetažená či co. No nic balím to tu a vyrážím do Brna na slet učitelských čarodejnic, pak se přesunu ke kamarádce na Vysočinu, kde budu mít minipřednášku o Brazílii:) Přednáška je silné slovo - pouze budu ukazovat fotky a něco plácet o mých subjektivních dojmech. Nu a pak pojedu na pár dnů domů navštívit doktory a zubaře. A své studijní volno zakončím v Praze, kde budu bádat nad problémy všelijakými. Tímto výčtem aktivit na příštích několik dnů chci naznačit nedočkavým čtenářům, že se bohužel asi na net nedostanu a tudíž nic vtipného nenapíšu. Ale já to pak doženu!Mějte se:)
14. 2. 2006, 15:58
Dnešní svátek zamilovaných jsem zahájila vskutku originálně. Včera jsem v práci zapomněla telefon. Až doma jsem si uvědomila, že jsem tudíž i bez budíku. Komplikace. Půjčila jsem si tedy od sousedky jakýsi digitalní krám. Večer jsem si vše řádně nastavila a šla chrnět. Ano, budík zazvonil přesně v 6 hodin, kdy obvykle stávám. Ale až po nezbytné ranní hygieně a čaji jsem si všimla, že mám na svých hodinkách teprve hodiny 4. Eh. Tož jsem zmateně, tupě seděla na posteli a řešila, jak tedy zjistím kolik je vlastně hodin. Šel mi špatně budík či hodinky? Na rádiu jak naschvál čas neříkali. Neuklidnil mě ani notebook, který mi také hlásil 4 hodiny. Hnus. Nakonec jsem usoudila, podle tmy venku a podezřelého ticha v domě, že jsou skutečně 4 hodiny. A nastalo nové dilema - jít ještě na dvě hodiny spát či nejít spát? Podotýkám, že ranní ptáče vskutku nejsem, jsem vděčná za každou minutu v posteli na víc...Ale protože už jsem budíku nevěřila, radši jsem se nahodila do provozu silným kafem a začala fungovat...Takový byl tedy můj valentýnský start. Nikomu vám nic obdobného nepřeji...Beru telefon, výplatní pásku a hurá k domovu.
Abych nezapomněla - všem přeji spoustu zamilovaných minut nejen dneska!

-1- | -2- | -3- | -4- | -5- | -6- | -7- | -8- | -9- | -10- | -11- | -12- | -13- | -14- | -15- | -16- | -17- | -18- | -19- | -20- | -21- | -22- | -23- | -24- | -25- | -26- | -27- | -28- | -29- | -30- | -31- | -32- | -33- | -34- | -35-