primitivů vidělo tyhle stránky!
20. 6. 2006, 21:20
Někde zase začít musím. Tož pro začátek jsem alespoń vygruntovala v guestbooku. Jsem zvědavá, kdo si toho všimne:)
2. 6. 2006, 22:18
Teda mám v tom guestbooku fakt bordel. Sorry. Možna, že když budu více updatovat, vsechny viagry zmizí. Nevim. Zítra frčim do Brna na arteterapii. V posledni době dost jezdím autobusy. Kroměříž Zlín, Zlín Kroměříž. A jsem čím dál tím víc nervoznější. Nic proti pánům řidičům. Zejména já neřidička asi nemám moc právo kritizovat. Ale většina jízd je dost vražedných. Ti, kdo často jezdí tímto směrem, vědí, jak je úsek mezi Otrokovicemi a Zlínem díky nekonečné stavbě silnice zadrbaný a zpomalený. Časovou ztrátu, kterou tam řidiči zákonitě získají, musí někde dohnat. A dohánějí ji mezi vesničkami a vískami. Co metr, to jedno dupnutí na brzdy. Kolikrát již jen trnu, kdy to to dupnutí přijde pozdě...Fajn budeme mít úžasnou novou cestu, ale než se jí dočkáme...Možná se jí nedočkáme...Eh.

S hrůzou jsem očekávala i školní výlet. Ale více méně jsme to zvládli. Menší ostudu udělalo několik žáků výlovem mincí z fontánky - největší zážitek ze ZOO. Kvůli několika korunám se z nich stali vodníci! No a dva hajzlíci si dopřáli nealkoholické pivo! Jsme zvědavá, co si dají za rok v 7.třídě!?
28. 5. 2006, 10:41
Šárinka mě odhalila. Nebloguju, páč si užívám jara, a to se vším všudy, a není mnoho věcí, se kterými bych se tu chtěla svěřovat. Takže nebojte, v kabinetě jsem neumřela, dotěrní žáci by mi to asi ani nedovolili. Školní rok se chýlí ke svému závěru. Hurá! Takže mě čekají zavěrečné písemky, zkoušení, uzavírání známek a vyřešení několika organizačních záležitostí, před tím než s radostí rozdám dětem vysvědčení (jestlipak dostanu nějakou kytičku?:)) a na 2 měsíce za sebou zabouchnu školní vrata. Ano, první rok učitelování mě docela vyčerpal, ale zatím ještě neznechutil do té míry, že bych hledala jinou práci v úplně jiném odvětví. Tudíž v září se opět vrátím na místo činu. Příští týden mě však čeká několik příjemnějších záležitostí. V pondělí a ve středu vyrážím se svou třídou na filmový festival. Čeká nás pohádka Anděl Páně a Jak se krotí krokodýli. Neviděla jsem ani jedno a, i když mnoho nečekám, docela se těším. No a ve čtvrtek jedeme na výlet. Po nekonečných hodinách hlasování vyhrálo z nějakého prazvláštního důvodu ZOO Lešná. Vlastně je to i dobře, odpadla mi spousta starostí. Ale i tak budu celý čtvrtek asi dost nervní, zda se vrátíme všichni, zda někoho nesežere lev, či zda si některého žáka neponechají v ZOO jako hlavní atrakci. Upřímně řečeno bych se ani nedivila.

Filmový týden jsem zahájila už tento týden Šifrou mistra Leonarda. Samozřejmě jsem si nemohla tento snímek nechat ujít, abych byla IN. Přestože jsem knihu v angličtině nedočetla dokonce, musím říct, a nejsem první, že mě chytla více než filmový výcuc. Zase jeden film, o kterém se toho namluvilo zbytečně víc, než bylo nezbytně nutné. Takže pokud jste zatím neviděli film a nečetli ani knihu, ale chcete vědet, proč ten blázinec kolem, doporučuji se začíst do knihy.

Jo a největší zážitek tohoto týdne - zaregistrovala jsem se na icq! Opět další miniposun v mém vztahu k počítači a internetu. Hehe:) Takže místo toho, abych tu psala seminární práci, kterou jsem měla mít již dávno odevzdanou tu ťápu nesmysly s kamarády. Včera jsem si na tom fakt dost uletěla:) Ještě štěstí, že jsem měla včera na starosti hafáka a musela jsem jít venčit, protože jinak bych z toho nakonec překvapivě slunečného dne nic neměla.
5. 5. 2006, 10:23
Můj ranní rituál v kabinetě. Ode dveří směřuji k počítači, zapnout - lup, pak hned ke kopírce, zapnout - lup, a pak rychle s konvicí pro vodu, zapnout - lup, uvařit si ranního nakopáváka. Terpve s ním se totiž zapnu i já. Lup. Zbožňuji vůni ranní kávy. Zdá se mi, že nikdy jindy nevoní lépe. Teda když nepočítám dobrou brazilskou kávu, ta byla skvělá stále... Už několik měsíců to takhle praktikuji. Dost stereotypní, asi by to chtělo nějakou změnu. Je fakt, že tento týden jsem trochu invenční - kafe si nevařím, ale chodím si na něj do automatu. Protože se mi nechce mýt hrnek:)

Někteří lidé si asi myslí, že učitel se odpoledne nudí. Zejména páteční odpoledne by mohlo být velmi nudné. Nudou bych si ohlodala všechny nechty. I na nohách. A tak vymýšlí nejrůznější zábavné aktivity. Dnes se například ve 14 hodin koná finálové kolo soutěže Tahák, do kterého postoupili čtyři naši žáci. A někdo jim musí dělat doprovod. A ano, tím někdo jsem za odměnu já! Paráda! Hezký start do prodlouženého víkendu, že?
Odpočívejte, užívejte sluníčka a lásky májové!
27. 4. 2006, 06:56
Opět trocha poezie do nového dne. I takto umí přemýšlet mí šesťáci.

Mír

Ať mír na celém světě je,
ať slunce na všechny stejně hřeje.
Ať lidé se mají rádi
a jsou spolu jen kamarádi.
Ať nezáleží na barvě pleti,
ani jestli jsou dospělí nebo děti.
Ať ani válka nás nerozdělí
i když nás od sebe moře dělí.
Ať smutek a bída navždy zmizí
a ať každý má srdce jen ryzí.
Ať konec všem válkám je
a mír na celém světě nastane.

Jde o báseň do jednoho projektu, tak jsem zvědavá, jak s ní uspějeme.

Reflexové Hany mě už moc neberou, ale dnes ráno mě pobavily svým pohledem na učitelky:)
20. 4. 2006, 14:28
Nezahálím, učím! Pro pobavení nabízím tento básnický skvost. Vznikl v šesté třídě při skupinové práci. Žáci měli psát básně na motivy pohádky H. CH. Andersena Císařovy nové šaty. Zjistila jsem, že mi tu pod rukama roste několik básnických velikánů. Nu posuďte sami:

Holá prdel, holá řiť,
Otec říká synu, jak krásné šaty, viď!
Nahý císař to je na nic
Všichni stejně ví, že je panic!
Ženy šílí, šaty chválí
A císař se k trůnu valí.
Dítě na to přišlo a do davu zařvalo:
„Vždyť je nahý, celý nahý!“
Císař je teď za trapáka,
Protože má malého ptáka.
A teď smutně na trůnu sedí
A do země sále hledí.

Hehe. To jsou věci, které se mi na učitelování líbí. Probouzení fantazie a hravosti u dětí. Bohužel se mi zdá, že k tomu mám někdy tak málo prostoru. Neustále se cítím býti něčím svazována, omezována, dusána...Furt nějaké plány, předpisy, příkazy. Ble. To není nic pro mě. Ubíjí mě to! A navíc mám pocit, že už kvůli nejrůznějším organizačním věcem ani neučím. Nebo tedy učím, ale ne tak, jak bych si představovala...

Ve Zlíně se teď vyrojilo několik akcí. Včera se například náměstí Míru pohupovalo v irských rytmech. Bylo to velmi příjemné! Už jsem se hezky naladila na léto a prázdniny a festivaly a tak vůbec. O co méně se mi daří naladit má kamarádka telka, o to více se mi daří naladit sebe k věcem rozličným. Nalaďte se i vy:)))))
12. 4. 2006, 09:25
Telka stále neakční, tulipány odkvétají, počasí poněkud nejarní...Pozitivní je, že od zítřka mám velikonoční prázdniny! Hurá. Vzpomínám na jednu kamarádku, která mi v době, kdy jsem ještě neučila, líčila průběh školního roku, a říkala, že jakékoliv prázdniny vždy přijdou v ten správný okamžik. Ve chvíli, kdy učitelé mají plné zuby děcek, a naopak děcka učitelů. A měla pravdu. Všichni potřebujeme oddech. I když pouze několikadenní. Ale lepší než drátem do oka, že? Času samozřejmě využiji nejen k regeneraci sil fyzických i duševních, ale hlavně k návštěvě několika lékařů. Jen doufám, že také nebudou mít prázdniny, jak už se mi tento rok několikrát stalo (dvakrát).
Malá odbočka. Nechápu, jak někdo může koupit korunku od nějaké Miss za 600 či 700 tisíc??? Kde se na takovéto hovadiny berou peníze? A co se s těmi zlaťáky potom děje? Rozum mi zůstává stát (či ležet). zejména když jsem se ráno mrkla na výplatní lístek...
A ještě jedna odbočka. Ráno vstávam s jakýmsi rádiem (snad Impuls?) a fascinuje mě tam jedna kulturní vložka v podobě deníčku Kateřiny H. Doufám, že můj deníček nezní tak blbě, jako ten její:)
10. 4. 2006, 16:01
Minulý týden mě přepadla holandská nostalgie, a tak jsem si koupila v květináči několik cibulek tulipánů. A světe div se, všechny vykvetly! Červeně. "Samozřejmě" nejsou tak krásné jako ty holandské, ale radost udělaly. Pokud si tedy chcete ozvláštnit tyto podivné aprílové dny, doporučuji květiny! Pomáhají.
5. 4. 2006, 15:08
Tisíckrát denně si připomínám, abych se zbytečně nerozčilovala, nevytáčela se kvůli každé "blbosti", nebrala si ubohé řeči a činny některých smradů k srdci...Nic. Jsem nepoučitelná...
Po čtvrtročním televizním půstu jsem si k narozkám koupila televizi. No ona je to spíše taková televizička. Ale s videem - abych mohla občas něco nahrát svým žákům (už jsem fakt deformovaná). Bohatě mi stačí. Tedy stačila by, kdyby byl signál. Ehm jenže ten se asi na Podhoří nevyskytuje či co. Takže mám príma telku, za všechny prachy, a to doslova, a můžu se na ni dívat, ale co běží v ní, mi má i nadále zůstat utajeno. Možná je to dobře, možná jsem si ji měla koupit jen proto, abych z ní tu a tam mohla utřít prach:)
3. 4. 2006, 14:10
Noc s Andrsenem a šěsťáky je za mnou. Hurá! Rok o žádné podobné akci nechci ani slyšet. Pořádat akci jako je tato je nápad jistě dobrý, ale svým způsobem se jedná o trest - trestání učitele učitelem. Neplačte, sami si za to můžete...Stručně k celému projektu, který se konal u příležitosti výročí narození podivína H. Ch. Andrsena. "Řádit" jsme začali v 19 hodin. Děti byli nejprve rozděleni do výtvarných dílen - někdo stavěl hrady, někdo navlékal korále, my jsme vytvářeli šaty pro císaře (kreslili jsme na trička). Mezitím mohli starší žaci zajít na net a chatovat se školami, které se také účastnili této akce. Kolem 9 hodiny jsme se prošli po tmě s baterkami školou (neuvěřitelný zážitek, tolik řevu jsem ještě nezažila). Průvod skončil v tělocvičně, kde jsme mrkli na mini divadelní představení. Pak následovalo něco jako diskotéka, což mé šesťáky absolutně nemohlo uspokojit, protože se nehráli ploužáky! No a pak už byl vlastně konec. Děcka měla ve svých třídách zalést do spacáků a chrnět. Naivní představa. Maloši byli až na světlé výjimky kolem půlnoci mrtví. Ovšem páťáci a šesťáci naopak s přibývajícími hodinami ožívali. Byla jsem dost hloupá, když jsem si mylsela, že pokud posunu večerku na 1. hodinu ranní, nechám jim dostatek času na ploužení a flašku, sami pak s radostí hupsnou do spacáků. Omyl! Do spacáků zalezli, ale kecali a kecali (a radši nepátrám, co dalšího dělai, když jsem byla otočená zády k nim) až do 6.30!!! Psycho! Zoufale jsem na ně ječela, ať drží hubu, prosila a nic. Někdy kolem 5 hodiny jsem rezignovala a těšila se, až v 7 začne zvonit a pak se těch "smradů" za hodinu zbavím:) Musím říct, že ráno ze mě byla troska ze všech trosek nejtroskovatější. Ani po flámu nevypadám tak hrozně, jako jsem vypadla po probdělé Noci s Andresenem. Pokud byste měli chuť prožít tento neopakovatelný zážitek na vlastní kůži, ráda vám příští rok zadám nějakou důležitou funkci v této akci a můžete se bavit společně s námi! Vřele doporučuji! Děcka za mnou již nadšeně chodí a ptají se , zda se budou moci zúčastnit i v 7.třídě....Zbytek víkendu jsem prospala - myslím že zaslouženě. Uf!

-1- | -2- | -3- | -4- | -5- | -6- | -7- | -8- | -9- | -10- | -11- | -12- | -13- | -14- | -15- | -16- | -17- | -18- | -19- | -20- | -21- | -22- | -23- | -24- | -25- | -26- | -27- | -28- | -29- | -30- | -31- | -32- | -33- | -34- | -35-